Nejčastější chyby v analýze debriefingu

(a jak je včas rozpoznat)

Analýza je nejcennější část debriefingu – a zároveň místo, kde se nejčastěji chybuje. Tyto chyby nejsou známkou nekompetence, ale přirozeným důsledkem tlaku na čas, emoce a snahy „udělat to dobře“. Klíčové je umět je rozpoznat včas a vědomě korigovat.

Níže jsou popsány nejčastější chyby, se kterými se v analýze setkáváme, včetně typických projevů a jednoduchých korekcí.

1. Analýza sklouzne zpět k popisu

Jak se to projeví:

Debriefing se vrací k tomu, co se stalo, místo aby se zabýval proč. Diskuse se točí kolem chronologie, detailů a technických kroků.

Proč k tomu dochází:

Popis je bezpečnější než analýza. Instruktor i účastníci se v něm cítí jistěji.

Co s tím:

Zastav popis a polož otázku mířící na rozhodování: „Co vás v tom momentě vedlo k tomuto postupu?“

2. Instruktor mluví víc než účastníci

Jak se to projeví:

Instruktor vysvětluje, shrnuje, interpretuje. Účastníci přikyvují, ale aktivně se nezapojují.

Proč k tomu dochází:

Snaha být užitečný, efektivní nebo „neztrácet čas“.

Co s tím:

Vědomě zpomal tempo a vrať otázku do skupiny. Ticho není chyba – je to pracovní prostor.

3. Otázky jsou hodnotící nebo zavádějící

Jak se to projeví:

Otázky typu:„Nemyslíte, že by bylo lepší…?“, „Proč jste to neudělali jinak?“

Proč k tomu dochází:

Instruktor už má v hlavě „správné řešení“.

Co s tím:

Odděl pozorování od interpretace a ptej se otevřeně – nejprve porozumět, až potom případně korigovat.

4. Direktivní feedback přichází příliš brzy

Jak se to projeví:

Instruktor rychle sděluje, jak to „mělo být“, ještě před tím, než účastníci reflektují vlastní postup.

Proč k tomu dochází:

Časový tlak nebo obava, že se k podstatě nedostaneme.

Co s tím:

Nech účastníky nejdřív formulovat vlastní závěry. Direktivní vstup má největší efekt až po reflexi, ne místo ní.

5. Analýza se rozpadne do detailů bez cíle

Jak se to projeví:

Diskuse se rozvětví do mnoha témat, žádné se neuzavře. Účastníci ztrácí pozornost.

Proč k tomu dochází:

Chybí jasně pojmenovaný cíl analýzy.

Co s tím:

Explicitně formuluj fokus: „Pojďme se teď zaměřit na rozhodování v tomto bodě.“

6. Hledání chyb místo hledání porozumění

Jak se to projeví:

Analýza se mění v „rozbor selhání“. Pozitivní momenty jsou přehlíženy.

Proč k tomu dochází:

Silná orientace na výkon a výsledek.

Co s tím:

Vědomě analyzuj i to, co fungovalo.

Porozumění úspěchu je stejně důležité jako porozumění chybě.

7. Analýza končí bez jasného výstupu

Jak se to projeví:

Debriefing „vyšumí“. Účastníci neví, co si mají odnést.

Proč k tomu dochází:

Časový tlak nebo únava na konci diskuse.

Co s tím:

Krátce shrň klíčové body a převeď je do praxe: „Co z toho chcete příště udělat jinak?“

Chyby v analýze nejsou selháním – jsou signálem, že je potřeba znovu uchopit proces. Schopnost chybu rozpoznat a upravit směr debriefingu je jedním z hlavních znaků zralého facilitátora.