Typické situace v analýze

(co se děje – a jak na to reagovat)

Analýza debriefingu málokdy probíhá ideálně. Účastníci váhají, mlčí, brání se nebo odvádějí pozornost jinam. Tyto situace nejsou selháním debriefingu, ale běžnou součástí práce s myšlením, emocemi a odpovědností. Klíčové není je odstranit, ale rozpoznat jejich význam a vhodně na ně reagovat.

Níže jsou popsány typické situace, se kterými se v analýze setkáš, včetně doporučených reakcí.

1. „Nevím / nepamatuju si“

Co se děje:

Účastník nemá okamžitý přístup ke svému uvažování, případně se cítí nejistě nebo ohroženě.

Čemu se vyhnout:

• nátlaku („zkuste si vzpomenout“),
• interpretaci jako nezájmu nebo nekompetence.

Co může fungovat:

• zúžení otázky („Co jste řešili jako první?“),
• nabídnutí kontextu („Bylo to v momentě, kdy se měnily vitální funkce…“),
• zapojení ostatních („Jak jste to vnímali vy?“).

2. „V reálu bych to udělal/a jinak“

Co se děje:

Účastník se distancuje od simulace, často jako obranný mechanismus.

Čemu se vyhnout:

• obhajování realismu simulace,
• polemice „co je realita“.

Co může fungovat:

• přijetí výroku bez hodnocení,
• návrat k rozhodování v daném okamžiku („Co jste měl/a k dispozici tady a teď?“),
• propojení se skutečnou praxí („Co by vám v reálu pomohlo rozhodnout se jinak?“).

3. „To byla blbá / nereálná simulace“

Co se děje:

Narušení důvěry, často spojené s frustrací nebo ztrátou kontroly.

Čemu se vyhnout:

• bagatelizaci („o to nejde“),
• ironii nebo obraně scénáře.

Co může fungovat:

• uznání limitů simulace,
• návrat k cíli učení („I s těmito limity – co bylo pro rozhodování klíčové?“),
• krátké pojmenování fiction contractu.

4. Ticho po otázce

Co se děje:

Účastníci přemýšlejí, nebo nevědí, zda je bezpečné mluvit.

Čemu se vyhnout:

• rychlému vyplnění ticha vlastním komentářem,
• změně otázky bez pauzy.

Co může fungovat:

• vydržet ticho (počítat si v hlavě),
• zopakovat otázku jinými slovy,
• dát explicitní čas na přemýšlení („vezměte si chvilku“).

5. Jeden mluví, ostatní mlčí

Co se děje:

Dominantní účastník přebírá prostor, ostatní se stahují.

Čemu se vyhnout:

• konfrontaci dominantního účastníka,
• ignorování situace.

Co může fungovat:

• cílené oslovování dalších („Jak jste to viděli vy?“),
• rozdělení otázky („Pojďme po jednom“),
• shrnutí a přesměrování diskuse.

6. Skupina se utopí v detailech

Co se děje:

Analýza ztrácí fokus, účastníci řeší vedlejší témata.

Čemu se vyhnout:

• sledování každé odbočky,
• náhlému utnutí bez vysvětlení.

Co může fungovat:

• pojmenování procesu („zabíháme do detailů“),
• návrat k cíli analýzy,
• výběr jednoho klíčového momentu k hlubší práci

7. Účastníci se shodnou příliš rychle

Co se děje:

Skupina se vyhne hlubší reflexi, často ze snahy „mít to za sebou“.

Čemu se vyhnout:

• okamžitému uzavření tématu.

Co může fungovat:

• otevření alternativ („Viděl to někdo jinak?“),
• otázka na výjimky („Byl moment, kdy jste váhali?“),
• práce s rozdílnými rolemi v týmu.

Typické situace v analýze nejsou známkou špatného debriefingu – jsou signálem, kde se právě nachází proces učení. Reakcí instruktora by neměla být kontrola, ale facilitace – tedy vytvoření podmínek, aby se skupina mohla posunout dál.