Osnova sekce

  • Debriefing není univerzální postup, který by bylo možné aplikovat stejným způsobem v každé situaci. Přestože struktura debriefingu zůstává stabilní, způsob jejího naplnění se musí přizpůsobovat kontextu – cíli výuky, zkušenosti účastníků, složení skupiny i časovým možnostem. Schopnost tuto adaptaci vědomě provádět je jedním z hlavních znaků instruktorské zralosti.

    Cílem této kapitoly není nabídnout další „varianty debriefingu“, ale ukázat, které prvky je vhodné posilovat, zjednodušovat nebo naopak prohlubovat v různých situacích.

    Podle cíle výuky

    Technické dovednosti a algoritmy – analýza je obvykle konkrétnější a strukturovanější. Větší roli zde může hrát direktivní feedback, zejména pokud je identifikována jasná znalostní nebo dovednostní mezera. Otázky směřují k pochopení správné sekvence kroků a jejich indikace.

    Netechnické dovednosti a týmová spolupráce – u scénářů zaměřených na komunikaci, leadership nebo týmovou dynamiku je klíčová fokusovaná facilitace. Analýza se více soustředí na myšlenkové procesy, interakce mezi členy týmu a rozhodování v kontextu nejistoty. Direktivní vstupy jsou spíše výjimečné.

    Klinické rozhodování v komplexních situacích – zde je důležitý prostor pro diskusi alternativních přístupů a práce s nejistotou. Debriefing by měl podporovat porozumění prioritám, kompromisům a vlivu kontextu na rozhodování.

    Podle zkušenosti skupiny

    Začátečníci vyžadují jasnější strukturu, pomalejší tempo a častější ukotvení diskuse. Otázky jsou konkrétnější a facilitátor častěji shrnuje a propojuje jednotlivé příspěvky. Bezpečné prostředí a normalizace nejistoty jsou zásadní.

    Pokročilí účastníci umožňují hlubší analýzu, delší práci s tichem a větší míru sebereflexe. Facilitátor může více ustupovat do role moderátora diskuse a méně zasahovat.

    Zkušení odborníci – debriefing se posouvá směrem k partnerské diskusi. Důraz je kladen na sdílení různých perspektiv, implicitní znalosti a jemné rozdíly v přístupu. Struktura je spíše oporou než vodítkem.

    Podle složení skupiny

    Homogenní skupiny – skupin stejné profese je možné jít rychleji do odborné hloubky a používat specifický jazyk bez nutnosti vysvětlování základních pojmů.

    Multioborové týmy vyžadují citlivější facilitaci, jasné vyjasnění rolí a podporu vzájemného porozumění. Debriefing zde často slouží nejen k analýze výkonu, ale i k budování společného mentálního modelu.

    Podle času a kontextu

    Krátké tréninky nebo opakované nácviky – debriefing je stručnější, zaměřený na jedno nebo dvě klíčová témata. Důležitá je jasná priorita a rychlý přenos do praxe.

    Delší kurzy a komplexní scénáře umožňují hlubší analýzu, práci s emocemi a širší reflexi týmových procesů. Facilitátor má větší prostor reagovat na dynamiku skupiny.

    In-situ simulace vyžadují zvláštní citlivost k místní kultuře, hierarchii a provozním omezením. Debriefing zde často kombinuje vzdělávací a organizační rovinu.

    Co zůstává stejné vždy

    Bez ohledu na cíl, skupinu nebo kontext zůstávají konstantní základní principy debriefingu:

    • respekt a bezpečné vzdělávací prostředí,
    • strukturovaný rámec,
    • zaměření na procesy a myšlení,
    • orientace na učení a přenos do praxe.

    Adaptace debriefingu neznamená opuštění těchto principů, ale jejich vědomé a citlivé použití v konkrétní situaci.