Struktura debriefingu

První krok jasně odděluje simulaci od debriefingu. Účastníci musí vědět, že výkon skončil a začíná společná reflexe.

V této fázi facilitátor:

• ukončí simulaci,
• poděkuje účastníkům,
• stručně vysvětlí, co bude následovat,
• připomene pravidla bezpečného prostředí.

Tímto krokem jsou všichni uvedeni na stejnou úroveň a je vytvořen rámec pro otevřenou diskusi.

Emoce významně ovlivňují schopnost analyzovat vlastní jednání. Pokud nejsou alespoň částečně zpracovány, účastníci zůstávají v obranném nebo zahlceném módu.

Cílem této fáze není psychoterapie, ale:

• umožnit vyjádření emocí,
• normalizovat jejich přítomnost,
• získat vhled do prožívání účastníků.

Aktivní naslouchání v této fázi často poskytuje klíč k pochopení následných rozhodnutí.

Teprve nyní přichází na řadu otázka: co se vlastně stalo?

Popis situace má zajistit, že skupina sdílí společné porozumění průběhu událostí.

Důležité je:

• nepopisovat situaci za účastníky,
• nehodnotit,
• ověřit, zda všichni situaci chápali stejně = sjednotit si informaci, že řešili stejnou situaci/diagnózu. 

Tato fáze vytváří společnou „mapu“, bez které nelze vést smysluplnou analýzu.

Analýza představuje nejdůležitější a zároveň nejnáročnější část debriefingu. Právě zde se rozhoduje, zda debriefing povede k hlubšímu porozumění klinickému rozhodování, nebo zůstane u povrchního popisu událostí. Smyslem analýzy není zopakovat průběh scénáře ani sdělit „správné řešení“, ale pochopit, proč účastníci jednali tak, jak jednali.

V praxi neexistuje jeden univerzální způsob analýzy. Zkušený facilitátor volí přístup podle cíle výuky, zkušenosti účastníků, časových možností i aktuální dynamiky skupiny. V této kapitole jsou představeny tři základní typy analytických přístupů, které lze v debriefingu kombinovat.

Plus/Delta: rychlá orientace

Plus/Delta je jednoduchý a přehledný nástroj, který umožňuje účastníkům rychle pojmenovat silné stránky a oblasti ke zlepšení.

Plus: co se povedlo, co fungovalo

Delta: co bychom příště chtěli udělat jinak

Tento přístup podporuje sebehodnocení, zapojuje celou skupinu a pomáhá strukturovat diskusi zejména při omezeném čase.

Je vhodný zejména:

• na začátku analýzy,
• u zkušenějších skupin,
• při týmových scénářích.

Jeho limitem je, že sám o sobě nejde do hloubky. Pokud zůstane pouze u výčtu bodů bez další práce s „proč“, může debriefing skončit u povrchních závěrů.

Fokusovaná facilitace: práce s myšlenkovým rámcem

Fokusovaná facilitace je základním nástrojem hlubší analýzy. Facilitátor pomocí cílených otázek zkoumá rozhodovací procesy účastníků, jejich interpretaci situace, priority a předpoklady.

Cílem není konfrontace, ale porozumění:

• jaké informace měli účastníci k dispozici,
• jak je interpretovali,
• proč zvolili konkrétní postup.

Tento přístup podporuje reflexi, odhaluje rozdíly v myšlení jednotlivých členů týmu a umožňuje identifikovat skutečné příčiny výkonových mezer.

Fokusovaná facilitace je zvláště vhodná:

• pokud existuje více možných řešení,
• při práci s netechnickými dovednostmi,
• u scénářů zaměřených na týmovou spolupráci a rozhodování.

Direktivní feedback: cílené doplnění informací

Direktivní feedback má v debriefingu své místo, ale není jeho dominantním prvkem. Používá se tehdy, když je identifikována jasná znalostní nebo dovednostní mezera, kterou nelze efektivně uzavřít pouze otázkami.

Typickým příkladem je:

• nesprávný algoritmus,
• neznalost postupu,
• technická chyba s jasným řešením.

Direktivní vstup by měl být stručný, konkrétní a vždy zdůvodněný („proč je tento postup vhodnější“).

Důležité je, aby direktivní feedback nenarušil bezpečné prostředí a nebyl používán jako náhrada facilitace. Je to nástroj, nikoli styl vedení debriefingu.

Model třístupňové otázky

Jedním z nejúčinnějších nástrojů fokusované facilitace je model třístupňové otázky. Pomáhá facilitátorovi formulovat otázky tak, aby byly transparentní, nehodnotící a podporující dialog.

Třístupňová otázka zahrnuje:

1. Pozorování – co facilitátor viděl nebo slyšel
2. Interpretaci – jak tomu rozumí
3. Otázku – otevřený dotaz na myšlení účastníka

Např.:

„Všiml/a jsem si, že jste v tomto bodě zvolili tento postup. Přemýšlím, zda to souviselo s prioritizací ABC. Mohl/a byste popsat, co jste v tu chvíli zvažovali?“

Tento model:

• odděluje fakta od interpretace,
• snižuje obranné reakce,
• podporuje sdílení myšlenkových procesů.

Je důležité zdůraznit, že nejde o formulku, ale o způsob uvažování. Smyslem není přesně dodržet strukturu, ale zachovat její principy.

Kombinace přístupů v praxi

V reálném debriefingu se jednotlivé přístupy přirozeně prolínají. Facilitátor může:

• začít Plus/Delta,
• přejít k fokusované facilitaci u vybraných témat,
• a v případě potřeby uzavřít diskusi krátkým direktivním vstupem.

Schopnost vědomě volit a kombinovat tyto přístupy je jedním z hlavních znaků zralého facilitátora.

Závěrečná fáze slouží k uzavření debriefingu a přenosu do praxe.

Facilitátor:

• dává prostor pro otázky,
• shrnuje klíčová témata diskuse,
• pomáhá účastníkům formulovat, co si ze simulace odnášejí,
• jasně debriefing uzavírá a poděkuje.

Bez tohoto kroku zůstává debriefing otevřený a účastníci mohou odcházet s nejasnými nebo neukotvenými závěry.

Vedení debriefingu v reálném čase je kognitivně náročná činnost. Facilitátor současně sleduje průběh diskuse, dynamiku skupiny, emoce účastníků i výukové cíle. V takové situaci je užitečné mít k dispozici jednoduchou vizuální oporu, která pomáhá udržet strukturu bez nutnosti přemýšlet nad každým dalším krokem.

Debriefingová karta, kterou v tomto kurzu používáme, shrnuje jednotlivé fáze debriefingu a nabízí příklady formulací, jež mohou pomoci rozhovor otevřít nebo posunout dál. Jejím cílem není nahrazovat úsudek facilitátora ani poskytovat „správné věty“, ale sloužit jako orientační mapa, ke které se lze vrátit v momentě nejistoty nebo časového tlaku.

Karta není checklist, který je nutné mechanicky odškrtnout. Jednotlivé fáze se mohou lišit délkou i důrazem podle cíle simulace, složení skupiny a aktuální situace. Důležité je zachovat jejich logickou posloupnost a smysl, nikoli striktní formu.

V prezenční části kurzu budete s kartou aktivně pracovat. Cílem není naučit se ji zpaměti, ale osvojit si způsob uvažování, který strukturovaný debriefing podporuje. Postupně by měla sloužit jako tichá opora – a časem už nebude potřeba vůbec.

SIM/PL debriefingová karta