Safe Learning Environment

Kvalitní debriefing není primárně otázkou struktury nebo techniky, ale prostředí, ve kterém probíhá. Pokud se účastníci necítí bezpečně, nedochází k otevřenému sdílení myšlenek, pochybností ani chyb – tedy k tomu, co je pro učení zásadní. Bezpečné vzdělávací prostředí (safe learning environment, SLE) je proto považováno za základní předpoklad efektivní zpětné vazby a debriefingu.

Bezpečné vzdělávací prostředí lze chápat jako stav, ve kterém se účastníci simulace cítí respektováni, mohou aktivně vstupovat do diskuse, klást otázky, přiznat nejistotu nebo chybu a sdílet své uvažování bez obav z ponížení, zesměšnění nebo postihu. Tento koncept úzce souvisí s psychologickou bezpečností a je klíčový jak v simulační výuce, tak v klinické praxi.

Význam bezpečného prostředí se neomezuje pouze na průběh simulace. Ovlivňuje:

• míru zapojení účastníků do scénáře,
• ochotu aktivně se účastnit debriefingu,
• sdílení vlastních myšlenkových procesů,
• schopnost přiznat chybu či nejistotu,
• motivaci k dalšímu vzdělávání,
• a dlouhodobě i prevenci vyhoření zdravotníků.

Bezpečné prostředí nevzniká spontánně a nelze jej „zapnout“ jednou větou. Je výsledkem dlouhodobějšího a opakovaného nastavování, které začíná ještě před samotnou simulací a pokračuje během kurzu i po jeho skončení. Klíčovou roli v tomto procesu hraje facilitátor, jehož chování, jazyk a způsob vedení diskuse zásadně ovlivňují, zda se účastníci odváží otevřeně reflektovat vlastní jednání.

Narušení bezpečného prostředí se často neprojeví otevřeným konfliktem, ale spíše nenápadně – mlčením, pasivitou, obrannými reakcemi, bagatelizací situace nebo přesouváním pozornosti jinam. Tyto signály nejsou selháním účastníků, ale indikátorem toho, že prostředí přestalo podporovat učení. Schopnost tyto projevy včas rozpoznat a reagovat na ně patří k základním kompetencím instruktora simulační výuky.