Osnova sekce

  • Před kurzem / před simulací – nastavení rámce 

    Nastavování bezpečného prostředí začíná ještě před tím, než účastníci vstoupí do simulační místnosti. Zásadní roli hraje transparentnost – účastníci by měli vědět, co je čeká, jaký je cíl kurzu a jakým způsobem bude probíhat zpětná vazba. Nejistota a nejasná očekávání jsou častým zdrojem obranných reakcí. Právě tato fáze významný vliv na míru zapojení účastníků do simulace i následného debriefingu. 

    Lektor v této fázi nastavuje jak obsahový rámec, tak logistické podmínky, které umožní účastníkům soustředit se na učení místo orientace v prostředí.

    Lektor:

    • představuje sebe i ostatní lektory a dává prostor krátkému představení účastníků,
    • jasně komunikuje průběh kurzu, harmonogram a výukové cíle,
    • vysvětluje výběr scénářů a jejich vazbu na cíle výuky,
    • vyjasňuje roli účastníků a očekávání během simulace i debriefingu.

    Součástí této fáze je také společná dohoda mezi lektorem a účastníky. Lektor otevřeně přiznává limity simulace, deklaruje, že účastníci jednají podle svého nejlepšího vědomí, a zdůrazňuje, že chyba je považována za příležitost k učení. Tímto způsobem je nastaven fiction contract a základní pravidla respektující komunikace. 

    Logistika není pouhou organizací, ale integrální součástí bezpečného vzdělávacího prostředí. Pokud účastníci nevědí, kde se pohybují, kdo je sleduje nebo jak bude naloženo s informacemi, bezpečí se rychle vytrácí.

    Lektor by měl:

    • seznámit účastníky s prostory simulačního centra (kde probíhá simulace, kde debriefing),
    • umožnit seznámení se simulátory, pomůckami a jejich limity (včetně možnosti si je „osahat“),
    • vysvětlit, kdo může simulaci sledovat a jak bude naloženo s případným videozáznamem,
    • jasně sdělit časovou náročnost programu, plánované přestávky a místo jejich konání,
    • zajistit uspořádání místnosti tak, aby se účastníci navzájem viděli a slyšeli.

    Během kurzu a debriefingu – udržování bezpečí

    V průběhu simulace a zejména během debriefingu se bezpečné prostředí neustále testuje. Rozhodující není struktura debriefingu, ale způsob komunikace instruktora a jeho schopnost reagovat na atmosféru ve skupině. Nejde tedy jen o to, co říká, ale jak to říká – verbálně, neverbálně i paraverbálně.

    Lektor podporuje safe learning environment tím, že:

    • používá popisný, nikoli hodnotící jazyk,
    • zaměřuje se na rozhodování a procesy, ne na osobní selhání,
    • aktivně naslouchá a facilituje diskusi mezi účastníky,
    • dává prostor různým perspektivám a otázkám,
    • věnuje pozornost neverbálním a paraverbálním signálům.

    Lektor by měl vědomě sledovat atmosféru ve skupině. Mlčení, pasivita, zlehčování situace nebo obranné reakce často signalizují, že safe learning environment je narušeno, nikoli že účastníci „nechtějí spolupracovat“. V takové situaci je legitimní proces debriefingu zpomalit, pojmenovat situaci a vrátit se k cíli učení a dohodnutým pravidlům.

    Po kurzu / po události – potvrzení důvěry

    Bezpečné prostředí nekončí poslední větou debriefingu. Důležitá je konzistence – tedy to, zda jsou nastavená pravidla respektována i po skončení simulace. Pokud účastníci získají dojem, že sdílené informace mohou být později použity proti nim, důvěra se rychle ztrácí.

    Po kurzu by měl lektor:

    • shrnout hlavní myšlenky a ocenit zapojení účastníků,
    • dát prostor zpětné vazbě směrem k lektorům,
    • podpořit reflexi a přenos poznatků do praxe,
    • respektovat dohodnutá pravidla důvěrnosti.

    Safe learning environment je tak dlouhodobým procesem, který podporuje nejen učení, ale i kulturu otevřené komunikace v klinické praxi.