Osnova sekce

  • Analýza představuje nejdůležitější a zároveň nejnáročnější část debriefingu. Právě zde se rozhoduje, zda debriefing povede k hlubšímu porozumění klinickému rozhodování, nebo zůstane u povrchního popisu událostí. Smyslem analýzy není zopakovat průběh scénáře ani sdělit „správné řešení“, ale pochopit, proč účastníci jednali tak, jak jednali.

    V praxi neexistuje jeden univerzální způsob analýzy. Zkušený facilitátor volí přístup podle cíle výuky, zkušenosti účastníků, časových možností i aktuální dynamiky skupiny. V této kapitole jsou představeny tři základní typy analytických přístupů, které lze v debriefingu kombinovat.

    Plus/Delta: rychlá orientace

    Plus/Delta je jednoduchý a přehledný nástroj, který umožňuje účastníkům rychle pojmenovat silné stránky a oblasti ke zlepšení.

    Plus: co se povedlo, co fungovalo

    Delta: co bychom příště chtěli udělat jinak

    Tento přístup podporuje sebehodnocení, zapojuje celou skupinu a pomáhá strukturovat diskusi zejména při omezeném čase.

    Je vhodný zejména:

    • na začátku analýzy,
    • u zkušenějších skupin,
    • při týmových scénářích.

    Jeho limitem je, že sám o sobě nejde do hloubky. Pokud zůstane pouze u výčtu bodů bez další práce s „proč“, může debriefing skončit u povrchních závěrů.

    Fokusovaná facilitace: práce s myšlenkovým rámcem

    Fokusovaná facilitace je základním nástrojem hlubší analýzy. Facilitátor pomocí cílených otázek zkoumá rozhodovací procesy účastníků, jejich interpretaci situace, priority a předpoklady.

    Cílem není konfrontace, ale porozumění:

    • jaké informace měli účastníci k dispozici,
    • jak je interpretovali,
    • proč zvolili konkrétní postup.

    Tento přístup podporuje reflexi, odhaluje rozdíly v myšlení jednotlivých členů týmu a umožňuje identifikovat skutečné příčiny výkonových mezer.

    Fokusovaná facilitace je zvláště vhodná:

    • pokud existuje více možných řešení,
    • při práci s netechnickými dovednostmi,
    • u scénářů zaměřených na týmovou spolupráci a rozhodování.

    Direktivní feedback: cílené doplnění informací

    Direktivní feedback má v debriefingu své místo, ale není jeho dominantním prvkem. Používá se tehdy, když je identifikována jasná znalostní nebo dovednostní mezera, kterou nelze efektivně uzavřít pouze otázkami.

    Typickým příkladem je:

    • nesprávný algoritmus,
    • neznalost postupu,
    • technická chyba s jasným řešením.

    Direktivní vstup by měl být stručný, konkrétní a vždy zdůvodněný („proč je tento postup vhodnější“).

    Důležité je, aby direktivní feedback nenarušil bezpečné prostředí a nebyl používán jako náhrada facilitace. Je to nástroj, nikoli styl vedení debriefingu.

    Model třístupňové otázky

    Jedním z nejúčinnějších nástrojů fokusované facilitace je model třístupňové otázky. Pomáhá facilitátorovi formulovat otázky tak, aby byly transparentní, nehodnotící a podporující dialog.

    Třístupňová otázka zahrnuje:

    1. Pozorování – co facilitátor viděl nebo slyšel
    2. Interpretaci – jak tomu rozumí
    3. Otázku – otevřený dotaz na myšlení účastníka

    Např.:

    „Všiml/a jsem si, že jste v tomto bodě zvolili tento postup. Přemýšlím, zda to souviselo s prioritizací ABC. Mohl/a byste popsat, co jste v tu chvíli zvažovali?“

    Tento model:

    • odděluje fakta od interpretace,
    • snižuje obranné reakce,
    • podporuje sdílení myšlenkových procesů.

    Je důležité zdůraznit, že nejde o formulku, ale o způsob uvažování. Smyslem není přesně dodržet strukturu, ale zachovat její principy.

    Kombinace přístupů v praxi

    V reálném debriefingu se jednotlivé přístupy přirozeně prolínají. Facilitátor může:

    • začít Plus/Delta,
    • přejít k fokusované facilitaci u vybraných témat,
    • a v případě potřeby uzavřít diskusi krátkým direktivním vstupem.

    Schopnost vědomě volit a kombinovat tyto přístupy je jedním z hlavních znaků zralého facilitátora.