Obtížní účastníci

V průběhu debriefingu se mohou objevit chování, která jsou pro facilitátora náročná: mlčení, dominance, defenzivita, ironie nebo otevřená kritika simulace. Tato chování nejsou výjimkou ani selháním debriefingu. Jsou běžnou reakcí na kognitivní zátěž, emoce a ohrožení profesní identity, které analýza přirozeně vyvolává.

Zásadní posun v práci s obtížným chováním spočívá v tom, že jej nevnímáme jako problém účastníka, ale jako signál narušeného nebo ohroženého procesu učení. Úkolem facilitátora není chování „opravaovat“, ale znovu nastavit podmínky, ve kterých přestane být funkční.

Současné přístupy k debriefingu popisují práci s obtížnými situacemi pomocí jednoduchých komunikačních strategií, jako je normalizace, validace, pojmenování dynamiky nebo parafráze. Tyto strategie pomáhají obnovit bezpečné prostředí a vrátit diskusi k cíli učení.

Mlčící účastník (tichošlápek)

Jak se projevuje:

Odpovídá stručně nebo vůbec, vyhýbá se očnímu kontaktu, nepřispívá do diskuse.

Co tím často chrání:

Nejistotu, obavu z hodnocení, strach z „nesprávné“ odpovědi.

Jak reagovat:

• normalizace („Je běžné, že si člověk potřebuje chvíli promyslet odpověď.“),
• zúžení otázky na konkrétní moment,
• zapojení skupiny bez tlaku na jednotlivce,
• respektování práva mlčet.

Dominantní účastník

Jak se projevuje:

Mluví často a dlouho, odpovídá za ostatní, přebírá kontrolu nad diskusí.

Co tím často chrání:

Potřebu kontroly, odpovědnost za tým, vlastní nejistotu.

Jak reagovat:

• pojmenování dynamiky („Zdá se, že slyšíme hlavně jeden pohled.“),
• strukturování diskuse (oslovení dalších členů týmu),
• shrnutí a přesměrování pozornosti k cíli analýzy.

Negativista / kritik simulace

Jak se projevuje:

Zpochybňuje realističnost scénáře, smysl simulace nebo debriefingu.

Co tím často chrání:

Frustraci, zklamání, pocit ztráty kontroly.

Jak reagovat:

• validace emoce („Rozumím, že to bylo frustrující.“),
• uznání limitů simulace bez obhajování,
• návrat k rozhodování v daném kontextu („I s těmito limity – co bylo klíčové?“).

Ironik / vtipálek

Jak se projevuje:

Používá humor k odlehčení, někdy na úkor situace nebo ostatních.

Co tím často chrání:

Napětí, nejistotu, obavu z emočního otevření.

Jak reagovat:

• rozlišit podpůrný humor od znehodnocování,
• parafráze a návrat k tématu,
• jasné, klidné vymezení hranic, pokud humor narušuje bezpečí.

„Expert“

Jak se projevuje:

Odkazuje na autority, zkušenosti, „jak se to dělá jinde“.

Co tím často chrání:

Profesní identitu, potřebu uznání.

Jak reagovat:

• ocenění zkušenosti,
• broadening („Jaké jiné možnosti by tu ještě mohly být?“),
• návrat ke konkrétní situaci a rozhodování v ní.

Odpojený nebo unavený účastník

Jak se projevuje:

Ztrácí pozornost, minimalizuje odpovědi, působí nepřítomně.

Co tím často chrání:

Únavu, přetížení, ztrátu relevance tématu.

Jak reagovat:

• zkrácení a zpřehlednění otázek,
• previewing („Teď se zaměříme už jen na jeden klíčový moment.“),
• aktivní, ale nenátlakové zapojení.

Společné principy práce s obtížným chováním

• Chování je informace o procesu, ne o osobnosti.
• Emoce je vhodné uznat, ne ignorovat ani eskalovat.
• Pojmenování dynamiky často samo o sobě snižuje napětí.
• Cílem není „zvládnout účastníka“, ale obnovit podmínky pro učení.

Tyto principy odpovídají mezinárodně používaným přístupům k řešení obtížných debriefingových situací, které zdůrazňují práci s procesem, bezpečím a komunikací namísto konfrontace nebo kontroly.