Atlas (slovníček pojmů)

Kvalitativní vyšetření vzorku moči na přítomnost bílkoviny, krve (krevního barviva), orientační změření pH, popřípadě specifické hmotnosti a nepřímý důkaz pyurie (esterasová zkouška) a bakteriurie (nitritová zkouška) patří k základním, ale velmi cenným vyšetřením, je-li provedeno správně, tj. ze vzorku moči odebraného po omytí genitálu, do nádobky čistě vymyté a vysušené, beze stop po dezinfekčních nebo mycích prostředcích a ve vzorku čerstvé moči (!). Proto je nejlépe vyšetření provést přímo u pacienta (v laboratorním koutu ordinace nebo vyšetřovny). Umožňují to komerční papírkové testy. Je nutno dát přednost čerstvě vymočené moči před vzorkem první ranní moči, i když v tomto vzorku bývá koncentrace patologických příměsí obvykle největší. Několikahodinovým stáním může dojít ke změnám, které mohou výsledek zkreslit.Kvalitativní vyšetření močového sedimentu můžeme provádět orientačně pomocí testačních proužků nebo kvantitativně mikroskopicky (jen u indikovaných případů).

Charakteristika: albumin snížen, alfa₁-, alfa₂-, gama-globulin zvýšen
Výskyt:

• chronická aktivní revmatoidní artritida
• aktivní systémový lupus erythematodes
• chronická aktivní hepatitida
• Boeckova choroba
• chronická endokarditida, cholecystitida, pyelitida, cystitida

Charakteristika: zvýšení gama-globulinu
Výskyt:

• rekonvalescence po infekčních chorobách
• chronická perzistující hepatitida
• infekční mononukleóza
• tbc plic, osteomyelitida. chronická bronchiektázie, cholecystitida, absces
• revmatoidní artritida
• kolagenózy (lupus erythematodes)

Nález válců v močovém sedimentu má značný diagnostický význam; jsou to jediné elementy, o nichž můžeme bezpečně soudit, že pocházejí z ledvin, nikoli z vývodných močových cest nebo odjinud. Jsou to vlastně jakési odlitky ledvinných tubulů; jejich matrix tvoří obvykle gelifikovaná bílkovina z tubulů, tzv. Tammův-Horsefallův protein a plasmatické proteiny (kogelifikace). Podle vzhledu můžeme válce dělit na několik typů, které mají i různý diagnostický význam.
a) Hyalinní válce jsou čistými proteinovými odlitky tubulů, které se vyloučí (přechod v nerozpustný gel) z moči okyselené do blízkosti izoelektrického bodu bílkovin. V malém množství se vyskytují v normální moči, ve velké míře při masívní proteinurii, kupř. u nefrotického syndromu. Nemají jiný význam než jako jiný projev proteinurie.
b) Granulované a voskové válce jsou závažným příznakem nekrózy tubulárních buněk. Na válec gelifikovaného Tammova-Horsefallova mukoproteinu jsou nalepeny rozpadlé buněčné elementy v podobě různě velkých granul. Dříve rozlišované hrubě granulované a jemně granulované válce představují tutéž buněčnou hmotu; velikost granul je dána dobou, po kterou válec setrvává v nekrotickém tubulu. Působením tkáňových enzymů dochází k pozvolnému rozpouštění granul (likvefakce), takže z hrubě granulovaných válců vznikají jemně granulované až nakonec válce voskové. Důležitější je velikost (šíře válců). Určuje ji místo v průběhu nefronu, kde nekróza vznikla. Široké válce svědčí pro postupnou atrofii celého nefronu s pomalým tokem moči, takže válce vznikají až ve sběracích kanálcích. Říká se jim také "válce chronického renálního selhání".
c) Tukové válce a válce z tukových buněk vznikají u nefrotického syndromu různé etiologie. Současně je výrazná proteinurie na podkladě glomerulopatie. Tukové kapénky (vakuoly) volné nebo v buňkách jsou tvořeny neutrálním tukem nebo estery cholestrolu (v polarizovaném světle tvoří tzv. maltézské kříže).
d) Buněčné válce

• leukocytové válce jsou nalepené bílé krvinky na bílkovinnou matrici. Jsou patognómické pro intersticiální nefritidu,
• erytrocytové válce jsou důkazem renálního původu hematurie,
• epitelové válce ukazují na akutní zánětlivý proces ledvin (intersticia), ale objevují se i u akutního renálního selhání,
• výlučné buněčné válce, leukocytové nebo erytrocytové, mají stejný význam jako válce předcházející; buňky však nejsou nalepeny na proteinovou matrici.

Vyskytují se u cystinurie. U-pH leží kolem 5, 5. Vylučování cystinu močí 0, 1-1, 0 g/d.

Postup:

• smíchat promíchaný likvor se Samsonovo roztokem v poměru 10:1
• nechat 10 minut stát při laboratorní teplotě
• promíchat a naplnit F-R komůrku
• počítat elementy (mononukleáry, polynukleáry, erytrocyty)

Epitelové buňky proximálního tubulu se zbytky kartáčového lemu, urotelové buňky a buňky přechodného epitelu rozliší jen zkušený pracovník.

(>5 ery/mikrol)

a) renoparenchymová: Průnik červených krvinek glomerulární membránou je následek značně porušené permability; membrána propouští ve značné míře nejen makromolekuly (bílkoviny), ale i formované elementy. S erytrocyturií bývá i proteinurie; mnohem méně výrazná je leukocyturie. Vyskytuje se u zánětlivých i nezánětlivých glomerulopatií. Vzhled erytrocytů proniklých glomerulem se liší morfologicky (dysmorfní: změny na membráně, vezikuly, zkrabatění).
b) postrenální: Erytrocyty z ledvin mohou mít i jiný původ než průnik glomerulem; např. se mohou objevit při ruptuře malých cév (vaskularizovaný tumor, trauma) nebo při bakteriální infekci (často při tuberkulóze, zejména jsou-li změny na papile), při krvácení do močových cest. Erytrocyty mají eumorfní tvar (typická bikonkávní forma);
c) z vývodových močových cest:

• při urolitiáze (ostrý konkrement zraňuje sliznici),
• při tumorech,
• při poraněních,
• při zánětlivých procesech (hyperemie sliznice).
  

Při hematurii z močových cest nebývá výraznější proteinurie ("proteino–erytrocytová disociace").

Sem patří apatit, brushit, směs apatitu a brushitu, dále směs apatit + brushit + oxaláty (do 70% obsahu); dále směsné konkrementy, v nichž se střídají vrstvy z oxalátů a apatitu, popřípadě brushitu, struvitu, karbonátapatitu, whitlockitu, nebo směsí ze struvitu, karbonátapatitu a whitlockitu s méně než 30% oxalátů; dále se sem počítají smíšené konkrementy obsahující do 70% whewellitu, resp. wedddellitu s karbonátapatitem. Precipitace fosfátových konkrementů závisí značně na pH moči. Apatit a brushit vznikají v neinfikovaných močích při pH 6, 0 - 7, 0. Čisté apatitové nebo brushitové kameny jsou vzácné. Většinou je apatit kombinován s oxaláty. Při výskytu fosfátového kamene v neinfikované moči je třeba myslet na primární hyperparatyreózu nebo na renální tubulární acidózu.

Fyziologický nález v mozkomíšním moku u dospělých jedinců by neměl přesahovat 3 buňky / 1 ul. Jedná se o mononukleáry, t.j. lymfocyty a monocyty, nemělo by být více jak 10% aktivovaných elementů. U novorozenců do 1 měsíce věku je za fyziologickou hodnotu považováno 30 buněk / 1 ul, z toho může být až 5 neutrofilních granulocytů / 1 ul. Z biochemického vyšetření by se měla hladina bílkoviny v likvoru pohybovat u dospělých od 0,2 do 0,4 g/l, u novorozenců do 0,8 g/l. Hladina glukozy závisí na glykemii, obvykle bývá asi 60% sérové koncentrace. Rovnováha mezi hladinou glukozy v séru a vlikvoru se ustavuje zhruba za 4 hodiny. Za normální hodnotu bývá považováno 2,5-3,9 mmol/l. Další velice důležitý biochemický ukazatel je laktát. Fyziologické rozmezí by se mělo pohybovat od 1,2 do 2,1 mmol/l. Jeho zvýšení svědčí pro hypoxii (anaerobní glykolýza), hladina v mozkomíšním moku je nezávislá na plazmatické koncentraci laktátu.