Tvorba vzorců

Vzorce jsou rovnice, které automaticky provádějí výpočty se zadanými hodnotami. Jejich využití spolu s funkcemi v mnoha případech pomohou ušetřit čas i námahu. Jde o velice užitečný nástroj, jehož kvality jistě oceníte. Existuje několik způsobů, jak vložit do buňky vzorec či funkci. My si ukážeme jeden z možných způsobů.

Vzorec se vkládá do buňky obdobně jako text nebo číslo. Abychom nějak Excelu dali najevo, že budeme chtít provést výpočet, musí každý vzorec začínat rovnítkem =.

Cvičení:
Označte libovolnou prázdnou buňku a zapište =2+3 a potvrďte klávesou ENTER.

Všimněte si, že v tabulce vidíte výsledek 5, ale v řádku vzorců je vidět přesný tvar vzorce. Pokud byste tak chtěli vzorec upravit, stačí to provést v řádku vzorců případně provést dvojklik do aktivní buňky (zobrazí se vzorec přímo v tabulce) a úpravu provést zde.

Adresování na buňky ve vzorci

Nahoře uvedeným způsobem pracujete s Excelem jako s kalkulačkou...zadáváte do vzorce konkrétní číselné hodnoty. Většinou ale hodnoty, se kterými chcete pracovat, jsou umístěné v různých buňkách na listu (nebo dokonce na různých listech) a Vy se budete na tyto buňky ve vzorci odkazovat.

Cvičení:

1. Zadejte do buňky A1 hodnotu 2 a do buňky A2 hodnotu 3 (viz obrázek níže),
   
2. označte buňku A3...jako první zapište =,
   
3. klepněte na buňku s hodnotou 2 (do vzorce se automaticky doplní adresa buňky A1),
   
4. zapište znaménko +,
5. myší klepněte na buňku s hodnotou 3 (do vzorce se opět automaticky doplní adresa buňky A2),
   
6. potvrďte klávesou ENTER.

Samozřejmě velmi často dochází ke kombinaci, kdy ve vzorci se odkazujete jednak na buňky v rámci listu a jednak doplňujete konkrétní čísla.

Kopírování vzorce

Velice často narazíte na situaci, kdy se tvar vzorce bude neustále opakovat (např. v každém řádku budete sčítat tři buňky vedle sebe), pouze se budou měnit čísla řádků (nebo písmena sloupců, budete-li sčítat hodnoty po sloupcích). V tomto případě není nutné každý vzorec vytvářet samostatně, ale je možné jej vhodným zpsůsobem rozkopírovat. Celou situaci si popíšeme na praktickém příkladu.

1. Vyplňte tabulku podle vzoru:
   
   
   
2. Klepněte do buňky E2 a zde proveďte součet prodejů vozů Škoda za první tři měsíce =B2+C2+D2 (jako první zapište =, pak již stačí vždy myší kliknout na příslušnou buňku a napsat znaménko +, klávesou CTRL+ENTER potvrďte).
3. Podíváte-li se na další výpočty, zjistíte, že vzorce se budou neustále opakovat...pouze se posunete o řádek níž (sloupce zůstavají stejné). Nemusíte v tomto případě vytvářet další vzorce, stačí se vrátit na první vzorec a pomocí černého čtverečku v pravém dolním rohu rozkopírovat vzorec do dalších řádků.
   
   
   
4. Tím dojde k automatickému výpočtu ve všech řádkách. Obdobně budeme postupovat při součtu za jednotlivé měsíce. Označte buňku B6 a sečtěte hodnoty za měsíc leden =B2+B3+B4+B5 a CTRL+ENTER potvrďte.
5. Protože opět další vzorce budou shodné, pouze se změní písmeno sloupce z B na C, rozkopírujeme první vzorec směrem doprava i do ostatních sloupců.
   
   
   

Relativní adresování

Ve výše uvedeném příkladu jste využili tzv. relativní adresování, kdy nekopírujete přesný tvar vzorce =B2+C2+D2, ale vztah (relaci): "Vezmi buňky na druhém řádku ze sloupce B, C a D a sečti je!". Protože jste vzorec kopírovali svisle směrem dolů, tak v každém následujícím vzorci se číslo řádku zvýšilo o jedna a sloupce zůstaly stejné.

V případě celkového součtu za jednotlivé měsíce jste pro změnu kopírovali relaci (vztah): "Vezmi buňky z řádků 2 až 5 ve sloupci B a sečti je!". Protože jste v tomto případě kopírovali vodorovně směrem doprava, tak se neměnila řádka, ale postupně se měnily písmena sloupců tím směrem, kterým se kopírovalo...tj. doprava.

Absolutní adresování

Absolutního adresování se využívá v těch případech, kdy naopak potřebujete, aby se při kopírování vzorců některé buňky neměnily. Vše bude jasnější z praktického příkladu. Opět vyplňte tabulku podle vzoru:

1. Označte buňku C2 a vypočítejte cenu prvního spotřebiče v korunách =B2*D2
2. Pokud bychom vzorec nechali v tomto tvaru a kopírovali jej do ostatních řádků, dostaneme tento výsledek:
   
   
   
3. Jak jsme si již řekli, při kopírování svisle ve sloupci zůstanou písmena sloupců shodná a budou se měnit čísla řádků směrem, kterým se kopíruje. Protože buňky D3 až D6 jsou prázdné, výsledky od třetího řádku jsou nula (prázdná buňka je v Excelu brána jako nula).
4. V tomto případě potřebujeme, aby se při kopírování neměnila buňka s kurzem tj. D2. Docílíme toho tak, že k adrese buňky doplníme znaky $. Vzorec by pak vypadal takto =B2*$D$2. Abyste nemuseli speciální znaky dopisovat ručně, stačí umístit textový kurzor v řádku vzorců k příslušné adrese a stisknout klávesu F4. Vzorec potvrďte CTRL+ENTER a rozkopírujte jej.
   
   
   
5. Výsledek by měl vypadat takto: